pátek 20. dubna 2018
Čeština (Česká republika)English (United Kingdom)
logo2
test

Česká přísloví. Sbírka přísloví, průpovědí a pořekadel lidu českého v Čechách, na Moravě a v Slezsku

Jedná se o reprint už sto let staré práce, která svým záběrem sahá až do dob staročeštiny.

EDIČNĚ REHABILITOVANÉ DÍLO
Flajšhansova monumentální práce (má rozsah téměř 2 500 stran) , která vyšla v letech 1911­-1913, patří k jednomu z nejvíce přehlížených, možno říci i utajovaných děl naší lexikografie a nauky o příslovích (paremiologie). Stejně dobrodružná cesta vedla k jeho novému vydání po stu letech, které iniciovali ruští bohemisté v čele s prof. Valerijem Mokienkem z Petrohradské státní univerzity a Petrohradské státní univerzity a prof. Ludmilou Stěpanovou, která nyní působí na Univerzitě palackého v Olomouci. Neméně detektivně hledalo vydavatelství Univerzity Palackého z Olomouce dědice autorských práv. Vydání tohoto slovníku právě v Olomouci má však svou hlubokou symboliku.

Sbírka staročeských přísloví, kterou sestavil V. Tobolka a vydal roku 1905 v Časopise spolku muzejního v Olomouci, se stalo impulzem právě k dílu Václava Flajšhanse.

Odpovězme ještě na záhadu, proč se o tomto mimořádně významném slovníku nezmiňuje Ottův slovník naučný, proč se na něj neodvolávali jazykovědci-a ostatně ani samotný autor, který své dílo plánoval rozšířit a zdokonalit, ale už se k tomu nedostal -, proč se oněm nezmiňuje ani nekrolog Václava Flajšhanse v časopisu Naše řeč a proč tento soubor Českých přísloví tak drtivě prohrával s vysoce oceňovaným Mudroslovím národu slovanského ve příslovích F. L. Čelakovského?

Musíme se vrátit až do 19. Století, do doby vzniku Československa i atmosféry po druhé světové válce, proč bylo Flajšhansovo monumentální dílo neoprávněně upozaďováno. Pražský rodák Václav Flajšhans, absolvent české a klasické filologie z let 1885-90 na dnešní Univerzitě Karlově a autor více než 700 prací z oblasti jazykovědy, byl především vědcem. Jeho hluboká znalost staročeských textů a znalost mnoha evropských jazyků mu umožňovaly pohlížet na česká přísloví s kritickým nadhledem a v kontextu evropského folklóru. Svou prací tak nepřímo útočil na panslavisty a ohrazoval se proti nepodloženému nadšení národovců, kteří v příslovích viděli něco specificky českého a velikost ducha našeho lidu. Odporoval i úporné snaze F. L. Čelakovského slovanizovat mnohá česká přísloví. Dospěl k závěrům a svou sbírkou to i hodnověrně dokládal, že naopak mnohá česká přísloví jsou přejatá z němčiny a že mají mnohem blíže k západoevropskému kulturnímu kontextu než ke slovanskému. Pohlížel na tuto problematiku celostně, nadčasově a svým nazíráním předběhl dobu.

Hesla jsou ve slovníku řazena komponentně, tj. každé přísloví je uvedeno pod klíčovým výrazem, a na ty ostatní se odkazuje. V. Flajšhans využil systému K. F. W. Wandera v jeho 5dílném slovníku německých přísloví. U každého hesla je uvedeno srovnání s vybranými západoevropskými a slovanskými příslovími. Také obsahuje popis, kdy se příslušné přísloví poprvé objevilo ve staročeských textech a jak se vyvíjelo. Navzdory době svého vzniku se určitě jedná o stále podnětné dílo. Lze kvitovat, že se nového vydání po téměř propastných 100 letech ujalo vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci a že k vydání svým grantem přispělo Ministerstvo kultury ČR.

Recenzováno v LITERÁRNÍM časopise BIBLIO
květen 2013


Přihlášení uživatele



Hledání podle autorů



Hledání fulltext

JoomlaWatch Stats 1.2.9 by Matej Koval