Mors ultima linea rerum

mors ultimaMors ultima linea rerum

„Mors ultima linea rerum est (Smrt je nejzazší hranicí všech věcí),“ praví římský básník Quintus Horatius Flaccus (65–8 př. n. l.) v XVI. čísle svých časoměrně veršovaných Listů (Epistulae) z roku 20 př. n. l. Tento Horatiův gnómon zvolila jakožto název své obsáhlé monografie (382 str.) s vročením 2013 doc. PhDr. Hana Myslivečková, CSc., historička umění působící na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty UP v Olomouci, a k titulu připojila podtitul Pozdně gotické a renesanční figurové náhrobní monumenty na Moravě a v českém Slezsku. Autorka shrnula v dalším svazku ediční řady Memoria artis, jež vychází s garancí katedry dějin umění Filozofické fakulty UP v Olomouci ve Vydavatelství UP, svá dosavadní bádání o celofigurových sepulkrálních monumentech v uvedených stylových obdobích a v regionech.

 Třebaže H. Myslivečková neusiluje o vyčerpávající katalog relevantních artefaktů, autorčina důkladná typologická, strukturální, ikonografická a stylová charakteristika vybraných náhrobků přináší nová, většinou dosud nepublikovaná zjištění ohledně jejich objednavatelů, tvůrců a kamenosochařských dílen, v nichž byly tyto sepulkrálie zhotoveny. Strukturu publikace proto tvoří vedle úvodních kapitol věnovaných historickým, teoretickým a metodologickým východiskům, reflexi zkoumané tematiky v pramenech a odborné literatuře a sepulkrální tradici osmnáct kapitol pojednávajících o jednotlivých mistrech kamenosochařích, z nichž jen jediného bezpečně známe jménem, totiž Jana Miliče. Podíl dílen Loye Heringa a Jana Oslewa na dvou solitérních náhrobcích je pravděpodobný, další dva mistři jsou označováni svými signaturami (mistr PH, mistr H) a zbývajících dvanáct mistrů uzuálními názvy svých děl nebo dílen (mistr moravičanských náhrobků, dílna mistra mužských náhrobků apod.)

Bohatá a kvalitně reprodukovaná ikonografická dokumentace (černobílá v textu a barevná v příloze) předmětného materiálu umožňuje jeho další detailní zkoumání nejen v oblasti dějin umění, ale také sociální historie, prosopografie, genealogie a heraldiky (publikace je opatřena katalogem plastických erbů umisťovaných na náhrobních kamenech příslušníků šlechty), ba i soudobých reálií, jako jsou zejména oděv a zbroj. V neposlední řadě jsou figury na náhrobcích zdrojem poznání o fyzické podobě pohřbených osob, odjinud vzhledem k chybějícím portrétům malířským neznámé (byť je třeba počítat s jistou mírou stylizace), a to nejen aristokracie rozličného etnického původu, ale i domácích městských patricijů. Nápisy na náhrobcích, latinské, německé i české, jsou pak vzácnými doklady o tehdejším stavu toho kterého jazyka a jeho ortografie. Pro příklad ocitujeme český nápis na náhrobku Jana Lomnice a na Brumově († 22. 12. 1533), zhotoveném mistrem H nejspíše po roce 1537, jenž se nachází kostele sv. Václava v Brumově na Zlínsku: Leta · 1·5·33 · ten · Utery · pd / · Sm · Tomassem · umrzel · gt · Urozeny · pan / pan · Jan · zlomnycze · a · Na · / Brumowie · (Léta 1533 ten úterý před / sv. Tomášem umřel jest urozený pán / pan Jan z Lomnice a na Brumově).

Poznamejme ještě, že ze sepulkrálních památek pozdní gotiky a renesance moravskoslezské provenience, o nichž pojednává monografie H. Myslivečkové, vynikají čtyři artefakty, jež se nacházejí v Olomouci: 1. komemorativní památník Arnošta Kužela ze Žeravic († 1508, datovaný rokem 1524), jenž je situován v kapli sv. Jana Křtitel při ambitu dómu sv. Václava, 2. náhrobek Jana Eibenstocka († 4. 12. 1524) umístěný v kapli sv. Alexia při ambitu dominikánského kláštera sv. Michala, 3. víko tumby (kamenného sarkofágu) Adama Štolbašského z Doloplaz (zabitého v souboji v Hodolanech 6. 1. 1527, jak dokládají i dochovaná dobová boží muka – H. Myslivečková datuje chybně úmrtí Adama Štolbašského z Doloplaz rokem 1529), jež je osazeno na zdi téhož ambitu (detail reliéfu byl uplatněn na přebalu dotyčné monografie), a 4. náhrobek biskupa Viléma Prusinovského z Víckova († 16. 6. 1572), zakladatele olomoucké jezuitské univerzity, sekundárně umístěný do kaple sv. Ignáce z Loyoly v kostele Panny Marie Sněžné.

20. 3. 2014

                                                                             Prof. PhDr. Jiří Fiala, CSc.

                                                                      Katedra Bohemistiky FF UP v Olomouci